Seznamte se s Creepeem

4. května 2017 v 15:09 | Steffie |  Deníček
Píše se dne 21. dubna 2017 a my přijíždíme domů s novým přírůstkem. Ale jak to celé bylo a co nás dovedlo k rozhodnutí, že si pořídíme morčátko? A co se stalo během prvních dvou týdnů?



Jak už asi víte, v červenci to bude první rok, co s Tomem bydlíme společně. Společné bydlení jsme plánovali asi rok před samotným nastěhováním, a samozřejmě přišly i otázky na téma 'Domácí mazlíček'. Od začátku jsme počítali s tím, že pes ani kočka to nebudou, už jenom kvůli Tomovým alergiím a taky faktu, že nebudeme moc času trávit doma - já budu chodit do školy, Tomáš do práce. Bylo tedy jasné, že se bude muset jednat o malé, skladné zvíře.

Jednoho dne jsem koukala na taková ta vtipná videa se zvířaty a spatřila jsem ježka jako domácího mazlíčka. Oba jsme se do ježků zamilovali a plánovali si jednoho pořídit, ale vždy se našel nějaký problém - ježek je hmyzožravec, což znamená, že bychom museli chovat i cvrčky a další různou havěť. Pojďme si na rovinu říct, že nejsem člověk, co by měl nějak rád hmyz. Navíc se vyskytl problém s ježčími ubikacemi. Prý jsou lepší boxy než klece, protože ježek často rád po mřížích leze a může si něco udělat. Jenže zkuste sehnat nějaký obrovský rodybox o rozměrech 120cm - dávno se do ČR přestaly dovážet. A my bychom rozhodně nechtěli ježka trápit malým prostorem. Proto jsme nápadu pořídit si ježka dali sbohem a rozhlíželi se jinde.

Najednou se někde zrodila myšlenka suchozemské želvy, která se nás docela dlouho držela, ale opět jsme naráželi na různé problémy, které nás přiměly k tomu si ji nepořizovat. Jeden příklad za všechny: se želvou se moc nepomazlíte.

Tak jsme se nastěhovali a já začala chodit do školy. Tam jsem si samozřejmě našla i pár přátel. Mezi nimi i Káťu, která mě právě přivedla k morčatům. Ona sama zvířata miluje a morčat má hodně. Já už kdysi dvě morčata měla, a když mi Káťa ukazovala různé fotky jejích morčat, zahlodala se mi do podvědomí myšlenka. Najednou se Kátě narodila malá morčata a jen tak se mě mezi řečí zeptala, jestli bychom nechtěli morče, a my si nakonec s Tomem řekli, že proč ne. Ale jak to většinou dopadá, všechno nakonec dopadne jinak, a já jsem jenom ráda, protože bychom dnes neměli Creepeeho. Pro Káťu bylo těžké se vzdát malého, už jenom z toho důvodu, že se o něj starala od narození a je zkrátka taková 'morčecí máma'. Já se jí vůbec nedivím. To pouto, které vás přiváže k tomu malému je totiž obrovské, hodně rychle vznikne a nic ho nerozpojí. Takže jsme se nakonec dohodli, že morčáka seženeme jinde, a všichni (včetně morčat) zůstali šťastní :D Tímto chci Kátě poděkovat za myšlenku pořídit si morče a za všechny rady, které nám poskytuje. Kačí, promiň, ale ještě tě asi chvilku budeme otravovat s každou maličkostí (hlavně zvuky) :D

Tak jsme přišli do zverimexu, kde pracovala shodou okolností Tomova spolužačka ze střední, se kterou jsme pár věcí ohledně morčat prodiskutovávali. Po pěti minutách už máme v krabičce Creepeeho a vezeme ho domů, kde už jsme pro něj měli vše jakš takš připraveno.

Zpočátku se hodně bál. Bohužel jsme neměli pořádné jesličky - jenom ty, které byly součástí klece, a do těch se nám Creepee pořád schovával. Tak jsme ho nechali být, druhý den jsem koupila jesličky klasické na přichycení a zároveň jsem mu chtěla koupit takovou papučku, do které by se mohl schovat. Bohužel v malém městě nic takového neznají, ale paní mi doporučila použít starou čepici. Tak Creepee zdědil mojí zimní čepici a hned se do ní uvelebil.


Hodně jsme se o něj báli, protože první asi tři dny vůbec nepil. Až po tom, co jsem mu dala napáječku přímo před nos, tak vypil najednou asi 30ml vody. Potom se zase napáječky ani nedotkl. Až asi po týdnu začal pořádně pít a dnes už vypije skoro celou napáječku za den a noc. Už od začátku měl rád okurku a mrkev, ostatní zeleninu zatím jen tak zkouší. Už teď ale vím, že s červenou paprikou u něj neuspěju, ale ještě zkusím ostatní barvy a uvidíme. Salát little gem mu taky nechutná, ale pokud mu dám ledový, tak ten slupne za chviličku.

Taky jsme kvůli němu pořídili kuchyňskou váhu, která nám v domácnosti chyběla, a pravidelně ho vážíme. Bohužel nemám počáteční váhu, se kterou jsme si ho přivezli domů, ale po týdnu měl 248 gramů a tři dny po prvním vážení už 280 gramů. Je vidět, že hezky přibírá, což je dobře.

Já si z něj dělám srandu a říkám mu 'křečku', ale jsou mu asi necelé dva měsíce, takže nám neustále ještě roste. Už teď je ten dvoutýdenní rozdíl vidět.

A před pár dny začal reagovat na určité zvuky - hlavně na pytel se senem a s krmením. Můžu vám říct, že takovou sirénu jsem tedy opravdu nečekala. Zatím nereaguje na ledničku, ale to už taky brzy očekávám.

Začíná reagovat na můj hlas, už se rozhodně nebojí tak, jako minulý týden, a každý den je vidět nějaký pokrok. Je strašně hezké sledovat ty první okamžiky, kdy něco udělá - například když k vám poprvé přijde z druhé strany klece jenom díky zavolání.

Co se týče stravy, tak nám slečna ve zverimexu doporučila krmení Puur, které sice bylo trošku dražší, ale stejně nějak nedůvěřuji obsahu exotické papáji. Takže jsem mu objednala granule pro morčata od značky Brit a přidala jsem k tomu i pamlsky od téže značky. Ovšem moc toho nedostává, protože přeci jenom hlavní složkou potravy morčat je seno, které musí mít 24/7, zelenina a tráva. K uchycení sena jsem mu koupila takovou závěsnou kouli, kterou senem naplníte a pověsíte na strop klece. Creepee okamžitě zapomněl na jesličky se senem a začal baštit jenom z koule. Dopadlo to tak, že jsme jesličky nakonec úplně odstranili.

Už i po těch krátkých dvou týdnech je nám jasné, že určité změny ještě musí přijít. Nejprve mu koupíme větší klec. Určitě chceme minimálně 120cm na šířku, aby měl co největší prostor. Ale viděla jsem i takové boxy na kolečkách, které se dají společně propojit, a může vzniknout velký výběh, ale bohužel je v ČR neprodávají a dají se objednat pouze ze zahraničí. Takže zatím s Tomem diskutujeme, jestli zůstaneme u klece, nebo trochu zainvestujeme a pořídíme tyto dva boxy.

Další věcí je to, že nemůžeme Creepeeho nechat samotného. Morčata jsou stádová zvířata a zkrátka žijí ve smečkách. Pokud smečku nemají, můžou z toho dokonce onemocnět. Proto počítáme s tím, že za pár měsíců budeme pořizovat druhého samečka. Jenom chceme Creepeeho nechat trochu povyrůst, aby se pak mohl ujmout role otce. S tím souvisí právě i otázka prostoru - morčata nejsou zrovna malá a potřebují kolem sebe hodně místa na běhání a hraní. Každopádně si nedovedu představit to množství zeleniny, kterou ty dva jednou sní, protože už teď Creepee spořádá mnohem větší množství zeleniny než já s Tomem dohromady :D

Creepee nám hned během prvního dne přirostl k srdcím a je to takové naše mimčo. Každopádně můžu vám říct, že si nedovedu představit, až jednou budeme prožívat první chvíle našeho dítěte, protože už s morčetem nás ta radost z pokroků zcela pohlcuje.

Počítejte s tím, že o Creepeem hodně uslyšíte, protože je to naše velká radost a s Tomem ho zkrátka oba milujeme (jestli
on miluje nás, to ovšem ještě nevíme :D ). V květnu se s ním chystáme na takovou preventivní prohlídku k veterináři, protože nějak nedůvěřuji potvrzení od veterináře, kterého neznám a nevím, jestli mu jen nezaplatili, aby napsal, že je vše v pořádku. Takže půjdeme k vlastnímu veterináři a necháme ho pro jistotu zkontrolovat. Nikdy nevíte :)

Co vy? Máte nějaké zkušenosti s morčaty?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik :)

Komentáře

1 P. P. | Web | 4. května 2017 v 19:18 | Reagovat

Je rozkošný, já bych se ho ale určitě bála. Jakékoliv zvíře, co dělá rychlé pohyby, je pro mě zlo. :D

2 Steffie Steffie | Web | 2. července 2017 v 21:11 | Reagovat

[1]: Tohle zlatíčko dělá rychlé pohyby jenom když je šťastný, a něco se mu líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama