Vysoká škola – pocity po prvním roce

26. června 2017 v 22:16 | Steffie |  Deníček
Je to tu. Tento týden jsem odevzdala poslední materiály, které mi zbývaly ke splnění posledního předmětu v prvním roce na vysoké škole. Řeknu vám: masakr.

Abych se dokázala pořádně o všech radostech a starostech při studiu vysoké školy vyjádřit, rozdělím článek do tří částí. Kdo mě sleduje, ten ví, že studuji pedagogickou fakultu, tudíž studuji dva obory (český a anglický jazyk) a k tomu ještě pedagogiku a psychologii. Je vám asi jasné, jak budou části vypadat: nejprve se podíváme na český jazyk, pak na anglický jazyk, koukneme se na pedagogicko-psychologické minimum a na závěr si to všechno nějak shrneme. 😊 Ještě než začneme, dám vám sem odkaz na starší článek, který jsem psala někdy na začátku studia, abyste si ho mohli přečíst a případně porovnat mé dojmy před a nyní (je to sakra rozdíl). A také doporučuji, abyste si udělali kafe / čaj / něco k jídlu, protože tohle bude hodně dlouhý článek.


ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

Začnu trochu jinak než v předchozím článku. Už mi setsakramentsky přijde, že studuji vysokou školu.

Co se týče češtiny, ta v zimním semestru byla hodně jednoduchá. Ve dvou předmětech (každý za tři kredity) jste dostali zápočet za docházku, jediným vaším úkolem bylo zapisovat si poznámky a samozřejmě chodit na semináře. Splnila jsem proseminář, kde jsme psali klasická pravopisná cvičení a rozbory vět. Splnila jsem první část literatury 19. století, kde mi stačilo přečíst jednu knihu (konkrétně Dějiny české řeči a literatury od Dobrovského, která nakonec nebyla tak těžká na přečtení a na splnění požadavků, jak jsem si původně myslela). Splnila jsem úvod do studia literatury, kde stačilo připravit si úryvek textu nějaké knihy a dopodrobna ho rozebrat a potom totéž udělat při zkoušce, akorát text už zadával učitel. Nějakým způsobem jsem dokonce udělala i zápočet ze slovanského jazyka (konkrétně polštiny). Zkrátka a jednoduše - zimní semestr byl v češtině poměrně jednoduchý. To pravé peklo jsme měli teprve poznat.

Začal nám letní semestr a my se pomalu začali znovu dozvídat podmínky pro úspěšné zakončení předmětů. Pamatujete ty dva předměty, kde jsme dostali zápočet za docházku? No… Teď jsme s tím samým docentem dostali fonetiku a fonologii, kde jsme se dozvěděli, že budeme skládat zkoušku z právě těch dvou předmětů ze zimního předmětu a fonetiky. Abych to zjednodušila: tři předměty - jedna společná zkouška. Přiznám se, zkoušku jsem zatím ještě neuskutečnila. Byli jsme ujištěni, že další termíny pro zkoušku budou vypsány i v srpnu, takže nějak spoléhám na to, že se vše do srpna naučím a pak už jenom přijdu a zkoušku zvládnu na první pokus. Zatím tedy úspěšně prokrastinuju, ale co… Jsou prázdniny 😊
Pamatujete nad literaturu 19. století? S mou přečtenou jednou knihou jsem tedy nastoupila na druhou část předmětu. Podmínka: 15 knížek ke zkoušce na rozbor. Nakonec tedy paní docentka zvolnila a dovolila jenom tři knihy, za což jsem byla neskonale vděčná. Během semestru jsem přečetla tedy Kříž u potoka od K. Světlé, kterou jsem si i s Dobrovským vzala ke zkoušce. K tomu jsem přidala ještě známou Kytici od Erbena a zkouška byla zažehnána. Naštěstí jsem ji zvládla s přehledem. Bohužel rozbory knih už nejsou to, co bývaly na střední škole. Tam to bylo následovně: něco o autorovi, něco o dalších autorech, něco o ději knihy. Na vysoké už je to trochu jinak. Zakazují vám mluvit o autorovi, musíte se plně věnovat dílu jako takovému. Rozebíráte myšlenku po myšlence, symbol po symbolu. Proč je statek ve vyšší poloze než mlýn? Proč to tak autorka napsala? Co tím chtěl básník říci? A proč tam napsal tohle slovíčko? Bohužel s tímhle pořád ještě trochu bojuji, ale myslím si, že jsem na dobré cestě.

Literární proseminář - předmět, kde si máte s ostatními studenty sjednotit znalosti (alespoň tak nám byl vysvětlen jazykový proseminář v zimním semestru, kde jsme psali ta pravopisná cvičení). No… Řeknu upřímně, že tento předmět si bohužel zopakuji příští rok a budu se muset hodně, hodně snažit, abych ho zvládla. Bohužel mým problémem není to, že bych knize nerozuměla, to ne. Ale pan učitel po nás požaduje, abychom o knize diskutovali ve skupině a zkrátka a jednoduše, když jste introvert, tak nejste zrovna dvakrát výřeční a nějak se vám nechce předávat ostatním své názory a myšlenky. Na každý seminář musí být přečtena jedna kniha - ty knihy… fuj tajksl. Neříkám, že všechny byly vyloženě špatné, ale některé se prostě nedaly číst (bohužel, takových byla většina). Musela jsem se hodně nutit, abych knihy vůbec dočetla. Řeknu vám, zlatá klasická povinná četba. Dám vám sem příklady knih, které jsme museli číst: Smrt v Benátkách, Den opričníka, Modlitba za Černobyl… Všechny poněkud brutální knihy. Ale jak jsem již řekla, mým problémem je mluvení s ostatními lidmi. Doufám, že v příští skupině se budu cítit lépe, protože tam budou noví lidé, kteří mě nebudou znát, tak to snad půjde o něco lépe.

Dále tu máme staroslověnštinu, praslovanštinu,… má to strašně dlouhý název, ale abych to řekla jednoduše: učili jsme se číst cyrilici, něco určovat ve staroslověnštině… Vůbec netuším o čem tenhle předmět byl. Naštěstí jsme ale při závěrečném testu dali celá skupina hlavy dohromady a byla to jedna velká kolektivní práce, která naštěstí vyšla s kladným výsledkem.

Předmět, který mě hodně bavil, bylo tvůrčí psaní. Zkoušeli jsme různé metody vytváření textu,… Narovinu, zkrátka jsme si o semináři hráli. Ke splnění zápočtu jsme museli psát několik různých prací, ale všechno byla zábava - esej na téma Existence předmětu, který jste si mohli vybrat (ne předmětu jako školního, ale prostě nějaké věci), glosář s myšlenkami, které jsme měli přes semestr sbírat, přepsání novinového článku,… Zkrátka jedna velká zábava.

ANGLICKÝ JAZYK A LITERATURA

Angličtina je pořád na takové střední obtížnosti. Pořád se držíme na úrovni B2 (všechny naše učebnice jsou na této úrovni), v příštím roce už ale postupujeme na C1. Musím říct, že angličtina mi toho tolik nového asi zase tolik nedala, ale…! Musím říct, že každým týdnem, každým splněným testem, každou zkouškou si připadám sebevědomější. Což je dobře. Denně přicházím s angličtinou do kontaktu, ať už na sociálních sítích, čtu různé texty, různé příběhy, knihy, koukám na filmy bez titulků v originálním znění, píšu v angličtině, překládám anglické texty,… Zkrátka a jednoduše se snažím, aby angličtina byla můj každodenní chleba. Pak samozřejmě denně přicházím do kontaktu s angličtinou ve škole, kde většina předmětů už je opravdu pouze v anglickém jazyce.

Stále máme Jamese na současnou angličtinu, pořád jsou jeho hodiny jednou zábavné, pak se při nich zase usíná. Jedeme podle učebnice, něco máme z ní, něco přímo od Jamese, na konci semestru je test, který byl docela… masakr. Měla jsem na konci asi 73% úspěšnosti, ale zvládli jsme to, protože James snížil laťku. Pak jsme si s Jamesem popovídali o tom, co na nás číhá na internetu, řekl nám naše chyby, prošli jsme test, ukázali jsme si další chyby a šli jsme domů. Semináře byly dvouhodinové a v příštím roce nás čeká tříhodinový seminář. Opravdu si nedovedu představit, jak to budu zvládat, protože prostě tři hodiny… Fuj blé fuj :D

Mimo Jamese jsme měli samozřejmě spoustu dalších předmětů. Asi nejzajímavějším a nejužitečnějším ze všech byla Morfologie a gramatika - první část, kde se probírá úplně všechno od začátku - časy, kondicionály,… vše, co byste už měli umět. Ovšem s jednou malou změnou. Učíme se to tak, abychom to uměli vysvětlit. Abych to zestručnila, probrali jsme to co jsme měli probrat, napsali jsme si na to test - doplňování slovesných tvarů do věty, úplný překlad vět z češtiny do angličtiny. Příští rok, kdy budeme mít v zimním semestru druhou část tohoto předmětu dostaneme ke zkoušce právě tento test a budeme vysvětlovat, proč jsme to napsali tak, jak jsme to napsali. Podmínkou ovšem je, že nesmíme vysvětlovat jako by jsme to měli naučené z učebnice, ale máme si představit, že problematiku vysvětlujeme mladšímu žákovi. Tento předmět je opravdu jeden z nejzajímavějších a asi i nejpraktičtějších pro budoucí učitelství anglického jazyka.

Další zde potom máme britskou literaturu a úvod do literatury s jedním profesorem. Profesor je jedna z nejchytřejších osob, které jsem měla čest poznat. Je to fajn člověk, ale bohužel je trošičku zmatený a jeho hodiny jakbysmet. Jednou mluví o literatuře, o chvilku později o tom, jak pomáhal ženě v Anglii s kufrem a ona ho seřvala. A takhle to jde pořád dokola. Takže se z hodin vlastně moc nedozvíte a testy opisujete z taháku. Co jsem si tak všimla při zkouškách, opravdu to dělá každý. Na jednu stranu je to škoda, protože ta látka by určitě byla zajímavá, na druhou stranu se to bohužel nedá naučit jinak, protože poznámky nemáte a slovník pojmů si v knihovně zrovna někdo půjčil. Wikipedii zásadně v těchto předmětech nevěřit, doplatilo se na to už v zimním semestru, kdy zkrátka některé věci nebyly pravdivé.

Dalším předmětem byly reálie - tentokrát USA. To byl fajn předmět. Poznali jsme státy, některé prezidenty, tradice, svátky, média,… Na závěr jsem vymýšlela pracovní listy pro základní školu právě na reálie USA.

A abych to už shrnula, posledním předmětem jsou dějiny Velké Británie. Já jsem nikdy na dějepis moc nebyla, to vám potvrdí každý. A tady musíte znát opět klasiku - letopočty, různé bitvy, různé listiny,… No hlavu jsem měla kolem a kolem. Naštěstí učitelé většinou dávají studentům seznam otázek / pojmů, které se v testu objeví. Test jsem udělala až na druhý pokus, ale udělala jsem ho a to se počítá.

PEDAGOGIKA, PSYCHOLOGIE

Co se týče pedagogiky, tam jsme měli letos pouze efektivní komunikaci a praxi. Efektivní komunikace - děs, běs. Věřím tomu, že kdybych zůstala u docenta, kterého jsem měla v zimním semestru na obecnou pedagogiku, udělala bych lépe a mnohem více bych se naučila. Takhle jsem měla docenta, který vám svým monotónním hlasem říkal o tom, jak nemáte mluvit monotónně. Děs, běs, nikdy více. Jsem ráda, že mám tenhle předmět za sebou. Ale to není to nejhorší.

V letním semestru jsme měli obecnou a vývojovou psychologii. Měla jsem na výběr mezi dvěma docenty, tak jsem se podívala na facebookovou stránku koho studenti doporučují. No, zapsala jsem se tedy s kamarádkou k doporučovanému docentovi a když začal první seminář, nestačily jsme se divit. Pan docent jednou mluvil česky, jednou rusky, jednou anglicky… V prezentacích chyby, neustále se zaměřoval na sexualitu, jakoby celá vývojová psychologie byla jenom o tom. Závěrečný test jsme všichni opsali, protože se v testu vyskytovaly otázky, které jsme neprobraly. Byla to taková velká typovačka. Nejhorší bylo, že každý kolem mě měl jinou odpověď. No, nakonec D, což je fajn známka.

Mrzí mě, že ta úroveň PedPsy nebyla taková, jakou bych očekávala, ale snad to bude v příštím roce už lepší a budu mít větší štěstí při výběru učitelů.

SHRNUTÍ

Za tenhle první rok jsem přišla na to, že vysoká škola je opravdu o kolektivní práci. Pokud chcete jít sami za sebe a vše si vypracovávat sami, budete to mít těžké. Těch předmětů je tak velká spousta, poznámek hromada a všechno stíhat je, alespoň pro mě, náročné. Jsem tedy ráda za jakoukoli spolupráci s mými kolegy studenty. Dalším problémem jsou taháky.

Určitě ne každý chce opisovat při testech, ať už z morálního hlediska nebo se prostě bojí, ale pro mě je rozhodně lepší si ten tahák alespoň připravit, i kdybych ho potom neměla použít. Jednak si utřídím všechny důležité myšlenky, jednak se také něco naučím, když ho budu vytvářet, a nakonec ho tak ani nemusím při testu využít. Je to dobrá podpora, pokud se opravdu testu bojíte, nebo prostě víte, že se to nestihnete naučit, protože den před testem máte důležitou zkoušku a nejste schopni se připravit na obojí. Samozřejmě nechci navádět k tomu, abyste opisovali vše. Stejně se to budeme muset všechno naučit ke státnicím 😊

Co se týče změn u mě, já se stala více sebejistější. Vždycky jsem byla taková šedá myška v koutě, která se nechtěla ukazovat ostatním lidem, ale pomalu se mi daří z toho kouta každou hodinu, každý týden o kousíček vylézt. Věřím tomu, že jednou už to bude naprosto bez problémů a já budu sdílet své názory a myšlenky s ostatními.

Jak jsem řekla, vysoká škola je masakr, ale není to tak, že by se to nedalo zvládnout. Zvládli to lidé přede mnou, zvládnu to i já 😊 (alespoň v to doufám).

Na závěr mám otázku pro ty, kteří vysokou také studují / mají za sebou - jaký byl váš první rok na vysoké? Co vás nejvíce překvapilo?

Já se s vámi tímto loučím a těším se na vás u dalšího článku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik :)

Komentáře

1 P. P. | Web | 2. července 2017 v 21:06 | Reagovat

Mě prekvapilo, jak je vysoká easy a stále cekam, kdy prijde to peklo. A
Ale snad nikdy, doufam :D

2 Steffie Steffie | Web | 2. července 2017 v 21:10 | Reagovat

[1]: Ono hodně záleží na učitelích - někteří jsou super, někteří už tolik ne :D A pak taky záleží na předmětu a množství učiva, 21. srpna mám zkoušku právě z těch tří předmětů v češtině, a to bude masakr :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama